Strömstad - klenot švédské západní riviery:Kolik zemí a krajin jsem poznal, tolikrát jsem žil.

Stromstad – město rybářů

Po opuštění Varbergu a jeho festivalu porozumění mezi národy v minulé kapitole se tentokrát přesuneme až do 240km vzdáleného Strömstadu.
Strömstad je krásné přístavní městečko v nejzápadnějším cípu Švédska. Původně norská rybářská vesnička s názvem Strømen byla v roce 1658 tzv. „Roskildskou“ smlouvou přidělena ke Švédsku a začala rychle vzkvétat. V roce 1672 získala privilegia města. Celá oblast Bohuslän, ve které se Strömstad nachází, hrála v té době významnou úlohu ve švédsko/dánsko/norských sporech a válkách. V dnešní době má přes 6000 obyvatel a pro svou polohu, lázně s vyhřívanou vodou a množství historických památek až do počátků doby železné se stal Strömstad, nejzápadnější švédské město, jednou z nejnavštěvovanějších oblastí západní švédské riviéry.
Během cest do Norska bylo toto město jednou z mých nejmilejších zastávek a častým místem odpočinku. Leží přímo na pobřeží, jen pár kilometrů od hlavní silnice. Na malém předměstí s krásným a tichým zálivem je veliké parkoviště pro soukromé plachetnice a malé motorové lodě, kde se dá bez problému zaparkovat i s kamionem, nebo karavanem. Je tady také báječný klid na spaní, protože parkovací prostor je od silnice oddělen cca dvousetmetrovou plochou plnou trupů lodí, které tvoří dokonalou zvukovou zábranu.
Když se vám podaří na tomto místě zaparkovat, doporučuji vám jako první navštívit prodejnu soukromých jachet a motorových člunů. Stojí přímo u hlavní silnice a její prohlídka je pro našince velkým zážitkem. Vypadá vlastně úplně stejně jako běžné autosalony u nás jen s tím rozdílem, že uvnitř nenajdete limuzíny, ale nablýskané lodě, které si můžete prohlédnout, dokonce se do nich i posadit.
Hned za tímto „Boat saloonem“ je příjezd k soukromým přístavním molům, kde stojí za to si chvilku počkat. Téměř denně a s určitou pravidelností sem totiž přijíždí nákladní automobil s rukou, přivážející lodě buď zrovna zakoupené ve zmiňovaném saloonu, nebo starší jachty ze zmíněného, tzv. „suchého“ parkoviště. I to je velice zajímavý pohled pro oči suchozemců. Nacvakal jsem tady hodně snímků při pokládání lodí na vodní hladinu a jeden přikládám.
Další cesta už vede do městského přístavu. Můžete jít přes perfektně udržovaný park a vystoupat na skalnatý útes nad městem s jedním z nejhezčích „karavanplaců“ jaké jsem kdy poznal, nebo sem dojet okolo po hlavní silnici. Z útesů nad karavany je nejmalebnější pohled na místní pobřeží a přilehlé i vzdálenější ostrovy.
Cesta od karavanů do centra města vede přímo kolem přístavu trajektů, jehož terminál a kotviště je přímo na městské kolonádě. Vejde se sem jen jeden, a tak tady vždycky nějaký kolos, chystající se k plavbě do norského Sandefjordu, nebo do Bamble potkáte. Tady máte potom také velký výběr přístavních krčem a hospůdek, od kterých vedou všemi směry mola se soukromými jachtami, nebo rybářskými loděmi všemožných tvarů i patvarů. Ty mají (alespoň pro mne) vždy to největší kouzlo. Už se mi na mých toulkách po světě několikrát podařilo vyplout s rybáři na otevřené moře. Ať už to bylo na Atlantiku v jihoamerické Brazílii, na chorvatském Jadranu, nebo tady, v pobřežních vodách Skandinávie. Zážitek je to po každé neopakovatelný. Napínavé čekání na to, co se objeví v sítích vytažených z tajemných hlubin, ranní východy a večerní západy slunce na otevřeném moři, křik racků, rybáků a kormoránů jsou chvíle, na které člověk s dobrodružnou a romanticky laděnou povahou nemůže nikdy zapomenout a pokud je někdy pozná, vždycky bude toužit prožít je znovu.

Dalším exotickým zážitkem je burza, neboli aukce ryb, krevet, langust a dalších mořských produktů. Jednu takovou aukční tržnici vidíte na dalším z přiložených snímků. Bohužel, když jsem trávil v tomto městečku celý víkend a měl možnost focení, byly zrovna svátky a nikdo nikde nepracoval. Párkrát jsem ale v minulosti měl možnost jako divák, nebo kupující se takových rybích aukcí zúčastnit a je to zážitek. Majitelé restaurací, hotelů, penzionů, ale i městských kiosků se předhánějí a člověk jen žasne, kam až se dokáže cena kvalitních ryb, langust, nebo krevet vyšplhat. Ty nejlepší kousky pochopitelně shrábnou bohatí majitelé luxusních hotelů a jsou ochotni za ně zaplatit obrovské peníze. Ty se jim však vrátí z kapes bohaté klientely.
Vrátím se ale k oněm „krčmám a hospůdkám“, o kterých jsem se letmo zmínil o pár řádků výš. Na jednom z obrázků je jedna taková má oblíbená hospůdka přímo na přístavním molu. Při poslední návštěvě Strömstadu jsem neporušil tradici a využil pohostinnosti jejích příjemných a ochotných majitelů k posezení a chutnému obědu. Zajímavé je uspořádání těchto restaurací. Prostor pro hosty bývá často rozdělen do dvou částí. V té první jsou vitríny a pulty s nabídkou stále čerstvých mořských lahůdek a vy si můžete osobně vybrat, z čeho chcete svou pochoutku vyrobit. Za ní je pak výčep a vlastní restaurace. Protože jsem sám vášnivým rybářem a rybí maso patří k mým oblíbeným pochoutkám, mám vždycky chuť skoro na všecko. Můj poměr váhy cca 90kg vůči 172cm výšky tomu nasvědčuje.
Tentokrát jsem si tedy vybral dvě pěkné makrely a z nich mi kuchař nabídl udělat jeho specialitu, rybí karbanátky. Příjemně mě překvapilo, že je dělá úplně stejným způsobem, jakým je dělám sám doma z našich kaprů, nebo cejnů. Jako přílohu mi přinesli jakýsi druh bramborového salátu, chutný dressing a na samoobslužném pultu jsem si nandal ještě suché, křupavé kukuřičné placky a zeleninový salát. To jsou přílohy, které bývají volně k disposici, jako bonus. Náramně jsem si pochutnal, nacpal se k prasknutí a za odměnu jsem majiteli udělal pár reklamních fotografií.

Každému, kdo se rozhodne toto rybářské městečko navštívit, doporučuji procházku po městských molech plných lodí snad všech kategorií. Protkávají celé městské pobřeží jako úzké uličky na vodě. Setkáte se tady s jachtaři z Anglie, Dánska, Norska, ale i z mnohem vzdálenějších končin. Na samém konci nejzápadnějšího výběžku mola stojí na skalnatém útesu malé, zajímavé stavení. Je to soukromý, tzv. taxipřístav neustále obsazený turisty, čekajícími na převoz na nedaleké souostroví
Nordkoster a Sydkoster, krajinu s absolutně čistým, mořským vzduchem a příjemnou pěší a cyklo turistikou. S auty se tady totiž setkáte jen zcela výjimečně. Zato tady není vůbec problém sehnat poměrně levná ubytování.
Nordkoster, menší z obou ostrovů nabízí krásné, oblázkové i pískové pláže, zátoky vhodné k plavání a výhled na oblíbený maják Ursholmen u nevzdálenějšího útesu od pevniny. Má však mnohem méně zeleně než větší Sydkoster, kde roste i mnoho vzácných květin a rostlin. Oba ostrovy jsou velice dobře zásobeny, tak že se tu dá strávit delší čas bez nutnosti návratu na pevninu. Celé souostroví bylo vyhlášeno rezervací a švédským národním parkem a tak tady není, tak jako na většině švédského území, povoleno kempování ve volné přírodě. Proto je vhodné, pokud by tu chtěl někdo strávit dovolenou v letních měsících, zajistit si ubytování dopředu. Ideálním dopravním prostředkem, pokud byste chtěli prozkoumat oba ostrovy, je kolo. Půjčovna kol i lodí v přístavu je velice dobře zásobena a tak není problém projet celou lokalitu jak po souši, tak po vodě.

Vraťme se ale na pevninu. Než se rozloučíme se Strömstadem, nesmím zapomenout ještě na jednu raritu malého městečka. Mají tady totiž přímo v centru vyhlášený bazén pro plavce se slanou vodou, vyhřívanou na 28˚C a pro děti až na 30˚C. Nechybí ani tobogán a skluzavky a přilehlá rozsáhlá tělocvična. Bez zajímavosti není ani zdejší muzeum s historickými nálezy od počátku doby železné až po technické zajímavosti z minulých století.

Tady prohlídku Strömstadu, nejzápadnějšího města Švédska ukončím. Na únor všem přeji mnoho kilometrů bez nehod a bez konfliktů s policií a celníky a šťastný návrat ze všech cest. Příště se podíváme na slavné mosty ve Svinesundu, oddělující švédské království od norského, zajedeme k nikdy nepokořené pevnosti v norském Haldenu a do přistavu v Mossu.